Bajka o Sově, Kolibříkovi a Fénixu

03.05.2018

Sejde se tak Sova, Kolibřík a Fénix v mojí hlavě na Vrcholku Osvícení.

"Kdo je z nás ze všech vlastně nejdůležitější?"

"Já umím létat klidně a neslyšně, a vidím do všech hlubin v každé formě temnoty jako nikdo jiný," řekne pomalým hlubokým hlasem obrovská bílá Sova.


"Já umím poletovat tak rychle celým Vesmírem a číst si kvalitu nicoty v tolika verzích najednou jako nikdo mne rovný. Umím stát ve vzduchu a zároveň tančit a rozechvívat kvalitu času okolo sebe jakkoliv se mi zachce," zazpívá překrásně duhově probarvený Kolibřík. 


"Jsem kdo jsem a podoby, které oblékám a svlékám, nabyly na rychlosti a lehkosti. Už se vůbec nemusím tak dřít do úmoru, abych zastavil a změnil svůj svět ani žádný jiný. Létám si, kam se mi zlíbí, a vede mne oheň mého srdce. Jako bych měl každou chvíli umřít. Protože já nejsem Jakoby, já jsem Opravdu. A každou chvílí umírám a rodím se v ní,"  řekl tiše Fénix a jeho rozčepýřená rudá pírka vzplanula ohněm zažehnutým v jeho středu... a celý se proměnil v popel a prach a zároveň v sebe samého. 


Usmál se na oba a odletěl.