Sen o květu

17.02.2017

Pomalu jdu podél skály.

Přede mnou nadohled jde nějaká osoba v plášti, zaujme mne velmi, a upustí jakoby pro mne (to cítím) bílý velký květ, něco jako lilie, lotos, orchidej.. takový překrásný motýlí květ, které mám moc ráda v reálu

Osoba zmizí

Mnou prostupuje zvědavost, energie, náboj

Rozběhnu se lehce ke květu
Květ postupně zmizí také, než k němu doběhnu
Pocítím smutek trochu a chuť to vše zopakovat
a ono se to hned zopakuje

Osoba v plášti, pohazuje květ pečlivě a elegantně a lehce se na mne otočí
Mohu si to lépe soustředěněji prohlížet, víc detailů
Osoba mizí dopadem květu a já ožívám a snažím se běžet rychleji
O to rychleji květ mizí...

A znova několikrát

Baví mne to čím dál víc

Dokud nejsem pořád ve svém tempu,
které je v souladu jakoby s rytmem té osoby a jejího konu

Takže zaregistruji vše, potěším se celou tou energií a nabídkou, dotančím si k tomu místu svým vláčným krokem a vychutnám cestu, koukajíc na ten květ, jak TAM FURT JE
A ono to klapne
Květ se nerozplyne

Je nádherný

A mně je moc dobře celou dobu, i kdyby NIC